(z rukopisu sbírky Strmý zvon)
Prozvučuje se ke mně chladný kov
zvon Umíráček z opuštěné věže
prosí mne o azyl
Musím se přiznat že zní lépe
než oč jsem se já snažil
po celý život ve vytržení
i ze zvyku
Ten nástroj podnes loudí kantilény
z příšeří sov
do sluncí slavíků
Nebývalo tomu vždycky tak ani
v těch dobách kdy pohanské víly
po stráních rudé lišky rozpustily
A nebude co živly přetaví se znova
a rozplodí se novodobá Zem
*
Jenže co spatřím více okouzlen
než tyto rodné kraje
byť už ze hřbitova
kde nad hlavou jak meč ční
chladný Orion
jejž k posečkání právě
vybízí
TEN ZVON
Byla noc jakou rodí den
z lábií mlh
a prosmykem
mraky se hnaly
z dáli
hromy se s blesky bily
louky se bořily do snů
zimy je přimrazily
Půlnoční tmou
hvězdy se propadaly
Najednou tvář ze všech
tváří
uprostřed jezera
ÚPLNĚK NAD NÁMI
ZÁŘIL
*
Člověk tak objevil půdu
ze které hlídá
svůj život
složený z lásky
a studu
*
Moře i horstva řeknou si
o milost
řeky se rozplakat musí
když Luna je nahá
jako skvost
a Vesmír z ní líbá
duši
Pastýřka vyběhla na nebe
a vyhrnula spodničku
svých nálad
smutnou za černý vlas noci
zlatou ke slíbenému ránu
bílou
za větou
Podej mi mýdlo
a růžovou
k sebeobjímání
Co z toho když zeleň má
takový skluz a spád
že ani nestačím zahlédnout
jak se předbíhají beránek
s ovečkou
na pastvách
dokořán
rozestoupených vod
Persefona, jinak též Prozerpina, kterou měl Zeus s Demeter,
unesena Plutem, stala se královnou pekel.
Přesto jednou v roce bylo jí povoleno ukázat se světu, a to na jaře.
Ze všech vášní nejvíce se ukrývá
a přece zjevná jak oheň
voda
a vzduch
mučenka ostnatá
záhadná jak bůh
jako zvěř prostá
je láska
Praslovy ptáků umlčí signály ryb
nejčervenější ze všech barev
a vůní
píšťala
víno
koláč pro hosta
Ze všech hvězd nejraději lehá
na výsluní pláče
jako včela tančí po návratech
z okružních cest
Svou pravěkou tvář halí vlásečnou
třásní
Ví že jen tak vypadá
transcendentálně mladá
Proto i v podsvětí
může se
USMÍVAT BÁSNÍM
Indické Védy praví že
muž bez ženy je jako den
bez slunce
noc bez spánku
voda bez chuti
jako poušť
Přijde na vodu řekne
zahradník
ale každý ví čím
pro růži je rosa
pro srnu pramen
pro oblak záplava
slunce
Vody sladké a vody slané
vypadají stejně
Rybám to není jedno
Pak je to ovšem i led
který ochlazuje póly
aby Země předčasně
neuhořela
*
Podobný střelám ostrým
a uhlí jalovcovému
je jazyk lstivý
leč dívka statečná
je korunou vítěze
(praví Písmo)
*
Jako den bez slunce je
žena bez muže
Jako noc bez spánku
voda bez chuti
jako poušť je láska
BEZ TĚCH DVOU
I ptáci létají v útvarech byť jenom
po dvou
ryby tak proplují vodami nekonečna
Gazela vznáší se prérií
okatá slečna
které bůh dal co pouze zdá se
být její
Dva růžolící bobři splynou u peřejí
atomy v přístavu jsoucna s nezapuštěnou
kotva
Nad globem
po něm
i pod ním je slyšet zmařené hlasy
Dej co je tvého tomu kdo právě nemá
štěstí
najít svou cestu vesmírem bez návěstí
v prostoru světla a tmy jak to jen člověk
může
ve dne se rozerdít studem
a v noci objímat růže
NESTOUDNÉ KRÁSY
·