Dnes je to prvně
ve třech!!!
A hned špica!
Já, ty
– a vedle:
Nohavica.
(16. 10. 2000)
Vodník je zruinován:
živnost měl v rozkvětu.
Teď jeho dušičky stoupají
k hladině
v Martiny fernetu.
(únor 1998 v hospodě Spectrum v Křižíkově ulici)
Žena se mnou nechce spát,
myslivče, buď kamarád!
Půjč mi dukát, ne-li víc,
ať rozjasním svoji líc.
Domů nevrátím se zanic,
vždyť jsem vlastně jelen-panic.
V nevěstinci budu rád
skládat z lásky doktorát.
(únor 1998)
Na rty mi polož prst…
A pak s ním klouzej dolů.
Tohle je málo.
Ještě níž –
až k prostřenému stolu…
(4. 1. 2001)
Takový víkend už nebude,
takový, jako byl
Abychom oba nalezli
a –
žádný neztratil.
(7. 5. 2000)
Ráda, ach ráda bych flirtovala
jinde a ještě s jinými.
Jenomže nemám slova,
tobě jsem je dala…
A teď chybí mi.
Snažím se, snažím,
no, není to ono.
Popravdě mě to ani nebaví…
Jen s tebou být chci
A ti jiní?
Já určuju si pořadí…
(1998)
Zruinuju stavební spoření:
koupím si kouzelné stvoření.
Velká prsa, dlouhé nohy,
sedne si mi na parohy.
Odvezu ji do jeskyně,
dál to bude jako v kině.
Velká slova, malé šance,
navždy prázdné konto v bance.
(zima 1998)
U mých dveří zazvonila
elegantní dáma.
Zrovna jsem byl doma sám,
řek jsem si: Bůh s náma.
Hlasem sladkým jako med,
tázala se, smějící:
Co je vám, jste nějak bled?
Jsem ve správné ulici?
Jste to Vy, že ano, drahý:
nejhezčí muž z celé Prahy?
Já a hezký, namouvěru,
snad zaslepa, v pološeru.
– Rád se nechám přesvědčit,
pojďte dál, mám volný byt…
Na koberci v obýváku
leželi jsme dvě hodiny.
Pak se zvedla, zakřičela:
– Patřím do rodiny!
Když paruka odložena,
koukám jako tele:
je to moje vlastní žena…,
ksakru, co to mele?
– Ty na všechno naletíš,
to jsi ale bloud!
Ostatní už bude řešit
rozvodový soud…
(28. 6. 2001)
·