9. 11. 1928 – 27. 12. 2007
Její knihu Doktorka z domu Trubačů vybrali čtenáři hlasující v anketě Kniha mého srdce mezi sto nejoblíbenějších (2009).
„Narodila jsem se v Praze na Žižkově v úřednické rodině. Jedináček: Aspoň se nemusíš s nikým dělit! Jak ráda bych se byla dělila! Žila jsem v dostatku, měla jsem radši tátu – na rozdíl do matky se mi v každé volné chvíli inteligentně věnoval. Matku jsem ráda neměla, a když jsem potom rozum brala, začala jsem ji – odpusťte mi tu otevřenost – nenávidět. Opravdu bylo proč. Rodiče se rozvedli když mi bylo 11 – 12 let. Děti se (myslím, že to platí doposud) rozvést nesmějí. Táta od nás odešel a já zůstala panovačné matce na pospas. Užívala si to.“ Těmito slovy se Ilona Borská vyznala z nedořešeného vztahu k matce a ze strastiplného dětství, když ji Prácheňský syndikát V-ART Horažďovice – Písek pozval jako hosta prácheňských umělců do projektu Kybernétés.
Spisovatelka pozvání přijala a na vlastní žádost se zde uvedla úryvkem z knihy Troufalý autor osud. Bylo to 22. 2. 2006 a Ilona Borská se těšila věku sedmdesáti osmi let. Tak poskytla další konkrétní důkaz toho, že příležitost publikovat na Internetu je lákavá pro všechny literární generace. Přitom se Borská, zkušená rozhlasová, nakladatelská i časopisecká redaktorka, zachovala jako skutečná altruistka: Prácheňskému syndikátu V-ART Horažďovice – Písek doporučila tvorbu básníka Ivo Štuky, svého manžela, a básnířky Václavy Eiblové, mladší přítelkyně. Ukázky z díla obou tvůrců přinesl v Edici hostů literární sborník Vzplanuté deště (2006).
(r)
Z tvorby Ilony Borské:
Premiéra: Troufalý autor osud
·